Psi i kočky jsou běžně chápáni jako rovnocenní členové rodiny. Neměli bychom ale zapomínat, že pořád zůstávají zvířaty, která v sobě mají hluboce zakořeněnou řadu pudů a instinktů a v určitých ohledech jím můžeme naší mnohdy až přehnanou péčí škodit. Na druhou stranu jsou to bytosti, které stejně jako my dokáží hluboce vnímat jak radost, tak i zármutek, úzkost či beznaděj. Deprese u psů není nijak neobvyklou záležitostí a mezi její nejčastější příčiny patří stěhování, hádky a nesváry v rodině, narození dítěte, hluk a narušení denního režimu (např. po delší době začneme chodit do práce a pejsek zůstává sám,…). Nejhůře se pak vyrovnávají se ztrátou svého zvířecího kolegy či majitele. Kočky jsou velmi citlivé na různé změny v prostředí, ve kterém žijí. Nejen stěhování, ale i příchod nového člena (zvířecího i lidského), či jeho odchod vnímají dosti negativně. Stresující je pro ně i přehnaný zájem (např. ze strany dětí) a nedostatek soukromí. A samozřejmě tak jako u lidí, i na zvířata působí vliv ročního období (zimní období – kratší dny – nedostatek melatoninu).
Mezi běžné projevy související s depresí patří změny v chování (bezdůvodné štěkání, vytí, kňučení, nadměrné olizování tlapek, nezájem o hru, skrývání se, při ztrátě parťáka často přechází z pokoje do pokoje – jako by ho hledali,…), odmítání jídla i pití (vzácněji u psů, kteří již dříve byli hltavými jedlíky, se toto chování může prohloubit), apatie, únava, ulpívání na nějaké osobně, ale i strach či agrese. Úspěšné zvládnutí deprese pak závisí především na přístupu majitele. Vždy je nutné u takového zvířete vyloučit jakékoliv onemocnění. Skrytá bolest je opět jednou z častých příčin depresí. V případě, že jsme onemocnění vyloučili, musíme začít pátrat, co se v životě daného jedince změnilo.
Samotná terapie může trvat několik dní, ale i několik měsíců. Většinou takové zvíře netouží po ničem jiném, než po Naší pozornosti. Psychicky mu není dobře, a to, že mu ukážeme, že tady je doma a tady má své místo mu pomůže ze všeho nejvíc. Nechte mobily, iPhone, iPady apod. doma a jděte se projít, věnujte se psovi (házejte mu klacek, hrajte frisbee,…) – ukažte mu, že teď trávíte čas spolu. Taková procházka (nejlépe) v přírodě udělá dobře nejen zvířeti, ale i majiteli. Nechejme je při tom očuchat a počůrat co potřebují (samozřejmě na vhodných místech) – je to nedílná součást jejich komunikace s jinými jedinci (také by se nám nelíbilo, kdyby nám někdo vytrhl mobil z ruky a zakázal jej používat). Pes nepotřebuje pozlacené misky, super měkké pelíšky a spoustu hraček, když si s ním stejně nikdo nehraje. Pes potřebuje společnost a své pevné místo ve smečce (rodině). Dělejte s ním věci, které má rád (např. jízda autem). Oceňujte jej, když projeví radost, ne když je sklíčený (to by naopak mohlo podpořit depresivní chování). Takové podrbání za uchem nebo na bříšku je přece super (pozor – objímání psi v lásce nemají, sice jej většinou tolerují, ale pro ně „packa na zádech“ znamená snahu o kontrolu druhého, dominanci). Choďte s ním i častěji mezi jiné psy (na návštěvu ke známým, kteří mají doma také pejska, setkání pejskařů v parku apod.).
Musíme počítat s tím, že dnešní uspěchaná doba dopadá negativně na všechny. Stres majitele zvíře snadno vycítí a dokáže to na sebe přenést. Sám se i skrytě bojí, aby si majitel svůj problém neléčil na něm (nevolejme tak na něj s agresí v hlase, protože nás před chvíli někdo těžce naštval, místo toho si zkusme dřepnou a zavolat mile). Tito 4nozí přátele, kteří nás tak nádherně vítají, sami potřebují jistotu bezpečí a pozitivní emoce ve svém životě. Pes, kromě pravidelného venčení (neměl by být déle, než 6 hodin bez venčení) potřebuje cítit i náš zájem o něj. Pokud si s ním 3x denně na 10 minut pohrajeme (což přece není tak moc?), jeho duše tím velmi pookřeje. Psi milují společnost, nenarodili se jako samotáři a samotu těžce snáší (celý den zavřený sám doma, ruku na srdce, kdo by z toho neměl po čase depresi?). V určitých případech můžeme zvážit o pořízení dalšího zvířecího kamaráda.
Závěrem lze říct: „Nežijte vedle sebe, ale spolu!“ Pořiďte si takového psa, který Vám svou povahou bude blízký (border kolie opravdu nepatří do paneláku). Snažte se co nejvíce přiblížit rutině, na kterou byl zvyklý. Je dobré se vždy poradit s odborníkem co nejdříve, včasnou úpravou prostředí a přístupem ke zvířeti předejdeme tomu, aby se stav nadále zhoršoval, a tím se můžeme vyhnout použití léků, ale i jiným nemocem, které po čase s depresí (stresem) mohou souviset. A pamatujme také na to, že starší psi jsou k depresím náchylnější (jsou u nich hlubší vazby na členy rodiny a hůře se již přizpůsobují novým věcem).
autor: MVDr. Kateřina Karásková, Ph.D.