Porevoluční epocha přinesla do běžného života Čechoslováků spoustu nových produktů. Ovšem málokterý z nich si získal tak rychle svou neotřesitelnou popularitu, jako právě granule, tedy suchá (či extrudovaná) krmiva pro pejsky a později i kočičky. Pokud jste pamětníky doby před příchodem granulí, anebo se zeptáte svých rodičů, zjistíte, že krmení čtyřnohých kamarádů a pracantů bylo odjakživa svébytnou disciplínou, ze které se do dnešních dní zachovalo jen málo. Paradoxně i z této doby se nesou negativní konotace, které psí jídlo řadí do podřadné úrovně.

Přitom jedna z nejpopulárnějších knížek devadesátých let – Já pes1, od MVDr. Jana Kňákala a Karla Trojana, v jedné ze svých kapitol stručně nastiňuje problematiku krmení. Primárně byla založena na skrmování kvalitního hovězího masa, drůbeže, skopového anebo rybího masa s přídavkem těstovin, rýže, ovesných vloček, krup a neodmyslitelnou součástí – ovoce a zeleniny. Zmiňuje dokonce i syrové maso, jakožto biologicky nejhodnotnější zdroj bílkovin, tedy dávno před příchodem BARFu. Tehdejší trh přirozeně nenabízel pejskům žádné vitamínovo-minerální doplňky; myslím, že i tradiční Roboran vznikl o něco později. Doplňování důležitých minerálů a vitamínů se proto řešilo pomocí humánních doplňků např. Spofavit, Calcium chlorátum, Celaskon a Pangamin2.

První pokus o průmyslově vyráběné krmivo vznikl v roce 1973 za podpory Veterinárního asanačního ústavu České Budějovice ve Veselí nad Lužnicí. Tehdejší veterináři a specialisté na konzervaci z VŠCHT zkompletovali linku na výrobu krmných konzerv, která z dnešního hlediska nesplňovala žádný z hygienických standardů, ale přeci jen to i v této ne zcela optimální podobě fungovalo poměrně dlouho.
Extrudovaná krmiva byla za socialismu také na svém počátku a vzhledem k tomu, že RVHP uvalilo embargo na extrudéry, tedy klíčovou část, výrobní linky, ani v této oblasti se krmiva nedočkala pokroku.
Socialistický průmysl tedy i nadále produkoval pouze konzervy, tzv. salámky a výjimečně mražené krmné maso. Představa importu byla zcela zapovězena, protože utrácet cenné devizové prostředky za něco tak zbytného jako jsou psi a kočky bylo prakticky nevyslovitelné. Tržní nabídka se ovšem zužovala na pouhých 10% celkové produkce, protože většinu spotřebovávala armáda (80%) a ministerstvo vnitra. Pokud něco zbylo na řadě byl Svazarm, myslivci a ČSCHDZ (Český svaz chovatelů drobného zvířectva). Nezbývalo než se spolehnout na vlastní zdroje, znalosti a zkušenosti.

Je pravdou, že nabídka u řezníků v předrevoluční době běžně zahrnovala tzv. druhojakostní maso, což byly v podstatě ořezy, nebyl problém sehnat kosti, které se dnes už z důvodu nákladné likvidace vůbec na pulty nedostanou (ostatně, kdo si dnes bourá maso, že?) a také vnitřnosti byly mnohem běžnějším artiklem. Druhým faktorem byla všudypřítomná JZD a jatka, kam se také chodilo pro maso, tedy co do zdrojové suroviny, její dostupnost ani cena nebyly takový problém jako dnes. Jídlo se uvařilo ve velkém třeba na týden dopředu a bylo vystaráno.

Ještě dnes, když si pročítám diskuzní fóra chovatelů různých plemen, narážím na zmínky o tom, že dokud se psům připravovalo jídlo doma, odchovy se běžně dožívaly 12 let (německá doga), narozdíl od současnosti, kdy je průměrný věk téhož plemene o 4 roky nižší. Druhým dechem ovšem chovatelé dodávají, že to nebylo zdaleka tak pohodlné a vyžadovalo to určité znalosti, což jsou faktory, které budou vždy hrát významnou roli v rozhodnutí, jak a čím svého psího, či kočičího kamaráda krmit.

Kde tedy nastal zlom? Byla to ohromná poptávka zcela otevřeného a nenasyceného trhu v kombinaci s absencí hygienických a nutričních pravidel? Hrála svou roli také agresivita rychle se měnícího trhu zároveň zmítaného privatizačními změnami? Nebo to byl především příchod nových hráčů na postkomunistický trh?

1 Já pes, MVDr. Jan Kňákal, Karel Trojan, vydala Svépomoc, Praha 1990, ISBN 38-014-90
2 Historie výroby krmiv v Československu a České republice

Úplné počátky průmyslového krmení ve světě

Pojďme se podívat o více než století zpět, roku 1860, do britského Liverpoolu, kde se zrodila myšlenka psího krmiva. Jak se říká, že se někdy stačí jen dívat kolem sebe, příběh Jamese Spratta to potvrzuje. Pozoroval tehdy toulavé psy, jak se v docích krmí lodními suchary a nápad byl na světě.

První psí suchary byly upečeny v londýnském Holbornu ze směsi obilovin, zeleniny, červené řepy a masa. Zajímavé je, že od samého počátku až do smrti zakladatele značky v roce 1880, byl původ masa v těchto sucharech poněkud zahalen tajemstvím. Některé zdroje uvádí, že používal buvolí maso, jiné zase odkazují na maso a krev z hovězího.

V každém případě si Spratt suchary nechal patentovat a jako první v Londýně prezentoval svůj produkt na billboardu, tehdy vpravdě revolučním propagačním médiu.
V sedmdesátých letech zahájil produkci ve Spojených státech a stal se skutečným průkopníkem v průmyslově vyráběném krmivu pro pejsky a později i kočky všech věkových kategorií.
Jak se rychle ukázalo, už první produkt – psí suchary – přinesly na trh konkurenci, která chtěla na novince parazitovat. Tady přišel ke svému slovu úředník společnosti, jeden z prvních zaměstnanců, Charles Cruft, který Sprattovým sucharům zajistil něco jako ochrannou známku, raznici, kterou označovali suchary logem SPRATTS X PATENT. Pan Cruft společnost později opustil a stál ze vznikem dodnes nejprestižnější psí výstavy na světě – Cruft´s Dog Show.

Za pozornost určitě stojí i způsob propagace značky Spratt´s, která svého vrcholu dosáhla ve 30. letech. Její marketéři vynikali na svou dobu ohromným tahem na branku, jak my dnes říkáme. Kupříkladu koupili už v roce 1889 titulní stranu prestižního časopisu Amerického klubu chovatelů, aby touto formou oznámili svou spolupráci s evropskými chovatelskými kluby a mimojiné i svou audienci u Královny Victorie. Zároveň cílili na chovatele a vystavovatele psů, kteří do té doby své chlupaté kamarády krmili maximálně tak zbytky z kuchyně.

Další producenti psího krmiva na sebe nenechali dlouho čekat. Vznikaly další sušenky, suchary a také psí konzervy postavené především na koňském mase, které se po první světové válce stalo s nástupem automobilů velice levnou surovinou. Tato etapa mimochodem ukazuje i fakt, nakolik se od té doby změnil náš vztah ke koním. Dnes je koňské maso bez ohledu na své dietetické vlastnosti spíše raritou a jsou jen výjimky, které z něj vyrábí psí krmivo (např. holandský Trovet).

Druhá světová válka zkomplikovala výrobu konzervovaného psího jídla, zároveň ale částečně pomohla tehdejší produkt vylepšit. Americké kynologické válečné jednotky vypozorovaly, že běžné krmivo kvalitativně nevyhovuje nárokům na udržení kondice jejich pracovních psů. Armádní vedení (Quartermaster Corps) tehdy pověřilo Armádní veterinární službu úkolem vyvinout vhodné krmivo, a tak vznikly psí konzervy z koňského a sledího masa.

V poválečné době se krmivářský průmysl stabilizoval a průmyslová krmiva se stala ekonomicky dostupným produktem. S hospodářským růstem však potravinářský průmysl hledal způsoby, jak efektivizovat svou výrobu a maximalizovat zisky. Tak se zrodila myšlenka zpracování odpadních látek z běžné produkce, který je z dnešního pohledu dnem D v evoluci psího krmiva.
V roce 1956 trh spatřil první granule. Květinová šedesátá léta a následné sedmdesátky pokračovala v degradaci psího krmiva. Průmysl díky rozšíření extrudační technologie chrlil granule, a protože jejich obsah nebyl logicky pro psy příliš atraktivní, ke svému slovu přišla různá dochucovadla a další syntetické atraktory.

První veterinární diety – ledvinová a jaterní, které v osmdesátých letech uvedla známá značka Hill´s Pet Nutrition, tak působí jako přirozené vyústění tehdejší situace a obchodně zvládnutý model reagující na aktuální potřeby majitelů psů.

Přelom 80. a 90. let přinesl novou škálu suchých krmiv. V regálech si mohli pejskaři vybírat mezi prémiovými a superprémiovými krmivy, zároveň bylo možné vybrat krmivo i podle plemene a věku. Cesta k dalšímu rozvoji byla otevřená. A o to i díky narůstající popularitě chovu domácích zvířat a samozřejmě i ekonomické stabilitě.

Tuto dobu jsme už zažili i my v porevolučním Československu. Do plnících se obchodů se vedle Persilu a Nutelly dostávaly i pytle granulí Pedigree Pal a Chappi. S nimi i kočičkovské konzervy Whiskas a Kitekat (tyto značky jsou dnes součástí koncernu Mars Food). Vznikla také společnost Vafo Praha s.r.o., výrobce značky Brit. Přicházely nové značky, jiné zase mizely a nepřeberné množství produktů či jejich variant dnes může být skoro pastí. Reklama hraje svou ohromnou roli, ale věřím, že jsme se už naučili být opatrnější a pečlivější ve výběru. Přesto zde platí, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.