Koronaviry byly objeveny v polovině 60. let, a jsou známy jako původci onemocnění u lidí i různých druhů zvířat. Primárně napadají dýchací a trávicí trakt, proto se šíří buď vzduchem, kontaminovanými předměty nebo oro-fekálním přenosem. Aktuálně je známo 7 koronavirů, které způsobují onemocnění lidí. V současné době se jeden z nich stal naším obávaným a nechtěným společníkem, tzv. COVID 19 (SARS-CoV-2). Čím déle s námi pobývá, tím více o něm víme. Přičemž vědecké prostředí opravdu nezahálí. Berme však v potaz, že závěry těchto prvotních studií je třeba brát s určitou rezervou, protože se mnohdy jedná o experimenty prováděné v laboratorních podmínkách (tedy jsou zde často nastavené až nepřirozené podmínky - vysoké dávky viru aplikovány přímo do těla pokusného zvířete apod.)!
V nedávné době vyšla práce autorů Shi et al. (2020), kteří uvádějí, že k SARS-CoV-2 jsou z domácích zvířat velmi vnímavé především kočky a fretky. U psů je vnímavost k tomuto onemocnění (viru) malá a u prasat, kachen a kuřat se vnímavost neprokázala. U koček je to možná překvapivé, u fretek zas tak moc ne. Přece jen, fretka je vnímavá k většímu počtu respiračních onemocnění člověka a je často používána jako zvířecí model pro jejich výzkum (laboratorní zvíře k výzkumu chřipky) a díky tomu, že se i tento virus velmi dobře množí u fretek v jejich horních cestách dýchacích, lze předpokládat, že budou modelovým zvířetem pro vývoj léku a vakcíny i v případě covidu.
Z dané studie dále vyplývá, že kočky jsou náchylné k přenosu viru vzduchem, tedy kapénkovou infekcí a kočka může nakazit kočku. Infikované kočky vylučovaly virus také do fécés. U koťat, která byla tomuto viru vystavena, našli rozsáhlé léze na sliznici dutiny nosní, hrtanu a v plicích. Koťata jsou k tomuto viru citlivější než dospělé kočky a je možné, že pro přenos v kočičí populací by tak byly hlavním činitelem. Tedy kočka se může nakazit od nás lidí, ale není zpětně nakažlivá pro lidi. Zároveň případný průběh onemocnění u nich většinou nikdo ani nezaznamená. Kočka a pes se musí obávat jiných typů koronaviru, kterých se pro změnu nemusí obávat člověk.
U koček je známo asi 20 kmenů koronaviru, z toho se primárně vyskytuje především koronavirus v podobě FeCV (virus kočičí enterální koronavirové infekce), dále CoVLP (partikule podobné koronaviru, coronavirus-like particles) a FIPV (infekční peritonitida koček). Jednotlivé kmeny se mezi sebou liší jak virulencí, tak smrtností. Uvádí se, že kočky chované v domácnosti se s koronavirem setkaly až ve 30-40 % případů a kočky z útulků jej potkaly snad všechny. CVLP je zjišťován ve výkalech koček trpících průjmem i zcela zdravých jedinců. FeCV primárně způsobuje přechodné průjmy, ale při jeho endogenní mutaci může vyvolat i klinické onemocnění infekční peritonitidy. Samotná FIP je v současné době brána jako nejzávažnější virové onemocnění koček, naštěstí není až tak častá. Jedná se o fatální onemocnění, kde je minimální šance na terapeutický úspěch. Výkonnost imunitního systému pacienta rozhoduje o rozvinutí konkrétní klinické formy onemocnění (efuzní forma FIP - progresivní nebolestivá abdominální distenze = zvětšení břicha a s tím související problémy = ztížené dýchání,.. x neefuzivní forma = postižení jednotlivých orgánů), FIP má tedy širokou škálu klinických příznaků. Kočky mohou být skrytým zdrojem infekce po dobu několika měsíců až let. Klinické příznaky často nastupují po působení stresu (stěhování, nový člen v rodině,..). Vakcinace proti FIP nepatří mezi základní očkování a je poměrně sporná a obecně se nedoporučuje.
Psi mají také svůj typ koronaviru, který u nich způsobuje méně závažné akutní, vysoce kontagiózní průjmové onemocnění, které postihuje především mladé psy. Nebezpečný je při současné infekci virem CPV-2 (parvovirus) nebo leptospirou, v těchto případech bývá průběh letální. Nicméně přidat se může i jiný patogen. Důležitá je velmi časná diagnostika a symptomatická terapie. Virus přetrvává v zevním prostředí během chladného období roku, což bývá důvodem vyššího výskytu tohoto onemocnění především v zimních měsících. Virus je acidorezistentní, tedy kyselé ph žaludku mu nevadí a prochází vesele dál. Jeho cílem jsou střevní buňky (enterocyty). K jeho eliminaci je tak zásadní lokální střevní imunita, což je z hlediska imunoprofylaxe (vakcinace) problematické. Vakcíny sice existují, ale doporučují se primárně tam, kde je vyšší riziko nákazy dalšími patogeny, při nedostatcích hygieny, výživy, stresu apod. (hromadné chovy, útulky, ,...). Vakcinaci proti parvoviróze a leptospiróze lze doporučit vždy a u všech.
Psí koronavirus (CCV) sdílí některé antigenní determinanty s koronavirem prasat (virus virové gastroenteritidy prasat) a koronavirem koček (FIPV). Pes může být virem virové gastroenteritidy prasat také infikován, ale virus u něj nevyvolává onemocnění a naopak. Virus zřejmě v přirozených podmínkách napadá pouze psy. Nicméně experimentálně (v nepřirozených podmínkách) je možné u koček vyvolat inaparentní infekci a patrně i mírné průjmové onemocnění. Jedním z kmenů CCV je možné po i.m. a i.p. inokulaci kočce vyvolat efuzní formu FIP.
Koronaviry jsou širokou skupinou, která se však ráda specializuje na určitý živočišný druh. Z hlediska covidu se tak o naše 4nohé kamarády nemusíme nijak zvlášť obávat.
Zdroje:
SZU (Státní zdravotní ústav): Koronaviry - přehled (online). 2020. Dostupné na http://www.szu.cz/tema/prevence/koronaviry-prehled-1.
Shi J et al: Susceptibility of ferrets, cats, dogs, and other domesticated animals to SARS–coronavirus 2. Science, 2020. DOI: 10.1126/science.abb7015.
Aljazeera: Cats can catch coronavirus, study finds, prompting WHO probe. Dostupné na: https://www.aljazeera.com/news/2020/04/cats-catch-coronavirus-study-finds-prompting-probe-200409041642628.html
Svoboda et al. Nemoci psa a kočky, 2. díl. Brno, Noviko, 2001, 2038 s.