Představujeme sibiřskou kočku

Foto_1_Dumas_600x894Sibiřská kočka a její sesterské plemeno neva masquerade jsou přírodní plemena, jejichž původem je Rusko. Názory na přesný původ sibiřské kočky se však různí. Jedna teorie mluví o velmi starobylém plemeni, jehož kořeny je třeba hledat v době vzdálené 3000 let na Blízkém východě.

Tehdy prý spolu s arabskými obchodníky tato kočka přišla do kontinentální části Ruska přes hory Afghánistánu a Kavkazu. Druhá teorie říká, že původ sibiřské kočky je třeba hledat na vesnicích v okolí Petrohradu a Moskvy, ze kterých si obyvatelé měst kočky po druhé světové válce přivezli a ty pak daly základ plemenu sibiřská kočka. Teorií o původu sibiřské kočky je více a každá má své kouzlo, pravdu však znají asi jen samy kočky.


Typickými znaky sibiřské kočky, tedy i neva masquerade, jsou velké, robustní tělo s mohutnou kostrou, hrubá srst s velkým množstvím podsady, osrstění mezi prsty, štětičky na uších, zelené nebo hnědé oči. U neva masquerade kontrastují nádherné modré oči se světlým kožíškem. Jelikož je sibiřská kočka přírodním plemenem, odpovídá tomu i zbarvení její srsti. Povolené jsou barvy: černá, červená a jejich ředěné variety: modrá a krémová. Samozřejmě tyto barvy mohou být v kombinaci s kresbou a bílou barvou. Dále se může společně s barvou v kožíšku vyskytnout tzv. zlato nebo stříbro, které ovlivňuje vzhled dané barvy. Tím nám vzniká široká škála „barev a mourování“, ve kterých můžeme sibiřskou kočku vidět. V případě koček – samic, přibývá samozřejmě i možnost želvovinového zbarvení (s kresbou nebo bez ní). U neva masquerade jsou povoleny stejné barvy, které však pro člověka, který se nezabývá chovem koček, vypadají naprosto odlišně. Téměř každý člověk by řekl „vždyť je ta kočka bílá, jak může být černá?“. Vysvětlením je přítomnost genu na C-locusu (tzv. siamské zbarvení), který ovlivňuje barvu kožíšku, ale i oka. Jedná se o recesivní gen, což zjednodušeně znamená, že k tomu, aby se narodila něvička, potřebujeme oba rodiče s alespoň jedním tímto genem. V praxi to pak vypadá tak, že se můžeme setkat s rodiči, kteří jsou sibiřské kočky a jejich koťátka jsou něvy (rodiče měli každý jeden recesivní siamský gen). Všechny něvičky mají dva siamské geny na C-locusu, což způsobuje jejich typické zbarvení s odznaky (pointed). Něvská koťátka se rodí zcela bílá a první barvy se začínají pomaličku objevovat až cca v desátém dni života. Tento proces „pomalého vybarvování“ má na svědomí právě siamský gen, který je citlivý na teplotu. V děloze je teplota vyšší než ve venkovním prostředí a tím pádem koťátka začnou tmavnout až po porodu. Tmavnutí se projevuje na „chladnějších“ částech těla jako jsou uši, tlamička, ocásek a během života kočky stále pokračuje. Což znamená, že tříměsíční koťátko může být skoro sněhobílé, ale v dospělosti bude mít některé (chladnější) části těla poměrně tmavé. Jelikož siamský gen ovlivňuje sytost barvy kožíšku, která je nejvíce patrná u černé barvy (zdá se nám spíše černo-hnědá), vznikl speciální výraz pro černou pro všechny kočky, které nesou siamský gen. Jedná se o označení „seal“. V rodokmenu můžete tedy vidět například kód NEM n (NEM – neva masquearde, n – seal). V angličtině přečteme tento kód jako seal point a česky černá s odznaky. Sibiřské kočky se vyskytují i v bílé varietě, která je u některých jedinců vázána na hluchotu a z tohoto důvodu musí být u bílých koťátek před zařazením do chovu provedeno speciální vyšetření sluchu.

Sibiřsky i něvičky mají milou a přátelskou povahu, jsou temperamentní, nikoli však divoké. Jsou to velmi komunikativní kočky, které se svým pánečkem rády hovoří. Je překvapující, že tak mohutné kočky jsou obdařeny poměrně tichým hlasem a jejich řeč připomíná vrkání holubů. Někdy však toto „vrkání“ může přejít i v pětiminutový, poměrně hlasitý monolog a to hlavně v případě, když kočka touží po opačném pohlaví. Sibiřky jsou rády v blízkosti svého pánečka a provází jej doslova na každém kroku. Jsou i trošku komici a rády se předvádí, aby na sebe upoutaly pozornost, přitom však jsou milé a zachovávají si svoji důstojnost.
Obdivuhodná je jejich přátelská povaha k dětem, které doslova milují. Obvykle je to tak, že co si nenechají líbit od dospělého člověka, od dítěte snesou bez mrknutí očka. Stejně tak jim naprosto nevadí soužití se psem. Většinou se naprosto skvěle doplňují, záměrně si neškodí a jsou schopni odpočívat v jednom pelíšku. Ne nadarmo se také říká, že sibiřky jsou „polopsi“ – ustavičným následováním svého páníčka, vítáním po příchodu z práce a věrnou povahou psa velmi připomínají. Je však dobré, aby si kočka na svého psího společníka zvykla od koťátka. Jelikož jsou sibiřky velmi společenské a nerady tráví čas samy, je vhodné, aby měly i svého kočičího kamaráda. Praxe ukázala, že nejvhodnější je pořídit si rovnou koťátka dvě nebo s odstupem jednoho roku. Ale není výjimkou, že i pětiletá kočička bez problému přijme druhou kamarádku. Nesmíme však chování paušalizovat na celé plemeno. Vždy jsou nějaké rozdíly. Kočky se liší dle jednotlivých linií, způsobu chovu, zacházením ať už v mateřské chovatelské stanici nebo u svých páníčků. Známé jsou sibiřky s velmi vyrovnanou povahou, ale i dominantní, které se přijdou pomazlit jen, když ony samy chtějí nebo plašší jedincí, kteří milují svoji rodinu, ale účast na výstavách by byla pro ně utrpením. Dobrý chovatel by měl přesně vědět jaké povahy koček má doma a dle toho doporučit zájemci o koťátko, co je pro něj nejlepší.

Péče o sibiřské kočky je v podstatě stejná jako o všechny ostatní plemena s tím, že v období línání, musíme častěji vyčesávat. Mimo toto období stačí srst pročesat jednou týdně. Výživa sibiřské kočky spočívá tak jako u všech kočkovitých šelem, jenž jsou striktní masožravci, v podávání masa a mokré stravy. Vyvarovat bychom se měli krmiv s vysokým množstvím sacharidů v jakékoli formě. Sibiřské kočky mají vzhledem ke svojí stavbě těla větší predispozici k tloustnutí a to zejména po kastraci. Tak jako u jiných plemen i zde může nesprávná výživa vést ke vzniku obezity, cukrovky (diabetu), k problémům s játry i ledvinami, dokonce je i jedním z faktorů vzniku parodontálního onemocnění (kde dochází v dutině ústní k množení bakterií a tvorbě plaku, následně biofilmu a zubního kamene, pak přichází zánět dásní, tzv. gingivitida, a ten se může šířit až na kost, výsledkem je silná bolestivost a ztráta zubů). Velmi důležitou složkou potravy je taurin, který si kočka nedokáže vyrobit sama a musí jej tedy dostávat ve stravě, buď je přímo součástí krmiv, nebo je možné jej doplňovat v podobě doplňku stravy nebo podáváním vnitřních orgánů, zejména srdcí, které obsahují velké množství této aminokyseliny.

Vzhledem k tomu, že sibiřská kočka nepatří do skupiny příliš „přešlechtěných“ koček, její zdraví není zatíženo mnoha genetickými onemocněními. V rámci chovatelského řádu nemá sibiřská kočka nařízena žádná povinná vyšetření, ale běžně chovatelé vyšetřují kočky na HCM (hypertrofická kardiomyopatie), která se v některých liniích sibiřských koček vyskytlo. Jedná se o nevyléčitelné onemocnění (zbytnění srdečního svalu), které má mírnější i vážnější formy. Jelikož pro sibiřské kočky zatím neexistuje genetický test na toto onemocnění, vyšetření se provádí ultrazvukem vždy po dvou letech. Řada chovatelů v rámci tohoto vyšetření nechává zkontrolovat i ledviny, kde se může v mladém věku (1-2 roky) odhalit méně časté PKD (polycystické onemocnění ledvin). Toto genetické onemocnění se většinou ve vyšším věku nevyskytuje, ale může se objevit chronické selhání ledvin, jakožto typické onemocnění koček vyššího věku. Proto je doporučeno ledviny monitorovat a s přibývajícími lety navštěvovat s kočkami pravidelně veterináře, který provede odběry krve na geriatrický profil.

 


Článek vznikl ve spolupráci s CHS Cattery Neva Brilliance, CZ chovatelky paní Hany Müllerové, které tímto moc děkujeme za ochotu představit toto úchvatné plemeno. Fotografie jsou autorským dílem Cattery Neva Brilliance a jsou užity se souhlasem autora. 

Po odborné stránce redigovala MVDr. Kateřina Karásková, Ph.D.