Krev je velmi vzácná tekutina a v některých případech je potřeba také u koček transfuze krve. Jak by měl ale vhodný dárce krve vypadat a kolik krve se jim odebírá?

Vhodným dárcem je klinicky zdravé dospělé zvíře (2-8 let) vážící kolem 4,5 kg, které bylo testováno na hlavní onemocnění přenášená krví (FIV, FeLV, …). Krev je dárci odebírána do stříkačky nebo do krevního vaku propláchnutého antikoagulačním přípravkem. Odebírané množství se pohybuje kolem 7-14 ml na 1 kg živé hmotnosti. Po odběru jsou dárci aplikovány tekutiny (např. fyziologický roztok) v trojnásobném množství, než bylo množství odebrané krve, aby se předešlo snížení objemu cirkulující krve (hypovolemii).

Před vlastní transfuzí by měla být zjištěna krevní skupina dárce i příjemce. U koček jsou tři typy krevních skupin – typ A, typ B a typ AB. Nejčastější je krevní skupina typu A (siamské kočky mají všechny typ A), u některých plemen však převládá typ B (britská krátkosrstá, rex). Typ AB je obecně vzácný. Krevní typy jsou dědičné. Dominantním je typ A nad typem B, což v praxi znamená, že koťata rodičů s odlišnými krevními typy budou mít, s největší pravděpodobností, právě typ A.

Zjištění krevní skupiny je u koček důležité nejen v případě krevní transfuze, ale také pokud zamýšlíme mít koťátka právě u plemen, kde se častěji vyskytuje krevní skupina B. V takovém případě, kdy má kocour krevní skupinu A a kočka B hrozí koťátkům tzv. neonatální izoerytrolýza, tedy „praskání“ červených krvinek. Mlíčko matky totiž obsahuje přirozeně protilátky proti červeným krvinkám typu A. Jakmile se koťátka poprvé napijí, dostanou do sebe tyto protilátky, které zaútočí na jejich červené krvinky. Pro koťátka to může být život ohrožující stav. Protilátky ze střev jsou však vstřebávány pouze přibližně prvních 48 hodin, pak už zůstávají jen ve střevech a chrání sliznici střev proti patogenům. V případě, že se nám tak něco takového stane, musíme koťátkům na 2 dny zajistit náhradní mámu, či jiný zdroj výživy.

Kočičí červené krvinky se po odběru krve poměrně rychle znehodnocují a transfuze tak probíhá co nejdříve po odběru. Řada klinik si vede databáze vhodných dárců a v případě potřeby jsou obvoláváni, aby se neprodleně dostavili. Jako kompenzace jsou majitelům takových dárců nabízeny různé služby či produkty se slevou či zcela zdarma. Zeptejte se i Vy u svého veterinárního lékaře, zda takovou databázi má, můžete tak jednou někomu pomoci k záchraně života.

autor: MVDr. Kateřina Karásková, Ph.D.