Voda je pro řadu lidí něčím velmi obyčejným a lehce dostupným. Voda si však zaslouží náš respekt. Bez ní bychom dlouho přežít nemohli.

Voda představuje největší podíl vnitřního prostředí organismu a plní řadu funkcí (je rozpouštědlem, účastní se chemických reakcí, podílí se na osmotickém tlaku, je nezbytná pro transport živin, plynů, biologicky účinných látek apod). Voda tak tvoří přibližně 60 % hmotnosti těla (hubené zvíře může mít až k 70 % vody a naopak obézní jen kolem 45 %), v mozku a vnitřních orgánech je dokonce vody až 85 %. Voda sama vzniká v organismu při některých oxidačních procesech – z 1 g bílkovin, tuků, škrobu vzniká 0,41, 1,07 a 0,55 g vody (toho umí využít např. velbloudi – ano, v jejich hrbech se nachází tuk a jeho odbouráním získávají kromě energie také trochu vody).

Voda je pro život nepostradatelná a její příjem závisí na řadě faktorů (teplota a vlhkost prostředí, fyzická zátěž, typ stravy, věk zvířete,…). Samotný pocit žízně vzniká v případě, že v těle poklesne obsah vody o více než 50 ml na 10 kg hmotnosti, popř. když to přeženeme se solí. Pro lepší představu můžeme uvést, že průměrná denní spotřeba vody je např. u dospělé dojnice kolem 150 litrů (i více), koně na pastvě běžně vypijí kolem 40 litrů, dospělé ovce a kozy kolem 4-5 l a kojící prasnice kolem 20 l. Kolik toho ale vypije pes či kočka?

U psů i koček se díky rozmanitosti plemen a jejich velikostí udává spotřeba vody na kilogram živé hmotnosti. Za normálních okolností se příjem tekutin u psa obvykle pohybuje do 60 (30-50) ml na kilogram hmotnosti za den. Za horní hranici, kdy bychom však měli zvýšit naší pozornost, se považuje příjem 100 ml/kg den. Prakticky stejné hodnoty platí i pro kočičky. Příjem tekutin u psů a koček nad 100 ml/kg den se odborně nazývá polydipsie (Pd), zvýšená produkce moči nad 50 ml/kg den pak polyurie (Pu) a právě syndrom Pu/Pd doprovází řadu onemocnění, např:

• Endokrinologické (diabetes mellitus – cukrovka, diabetes insipidus – tzv. žíznivka, hypertyreóza – zvýšená funkce štítné žlázy, …)
• Dysfunkce ledvin
• Pyometra
• Nedostatečná funkce (Insuficience) jater
• Psychogenní polydipsie
• Neoplazie (jater, ledvin)
• ale také terapie některými léky (diuretika, kortikoidy, syntetické tyroidní hormony, antikonvulziva,…)

Sledování příjmu tekutin by tak mělo být běžnou součástí péče o naše mazlíčky. Vždy bychom jim měli předkládat čerstvou pitnou vodu v dostatečném množství (i když řada z nich ráda pije z kaluže). Škodí totiž i nedostatek tekutin, který vede k dehydrataci a dalším obtížím (klesá tvorba slin a moči, snižuje se chuť k jídlu, zvyšuje se tělesná teplota, srdeční frekvence, obtížněji se dýchá). Ztráta vody, která představuje 10 % hmotnosti těla, je považována u většiny zvířat za kritickou (velbloudi však dokáží snášet i dehydrataci ve formě 30 % ztrát hmot. těla a toto je právě bráno jako jeden z hlavních faktorů, proč dokáží přežít extrémní podmínky v poušti).

Zvlášť kočky jsou známé tím, že méně pijí. Kočka ve volné přírodě přirozeně přijímá vodu především prostřednictvím potravy, kdy v těle kořisti tvoří voda velkou část. Zároveň kočky dokáží velmi dobře koncentrovat moč, jsou také méně vnímavé k pocitu žízně a pomaleji reagují na stav hydratace svého organismu. Tyto skutečnosti vedou v zajetí, v kombinaci s použitím výhradně suchých komerčních krmiv, často ke vzniku močových kamenů a onemocnění dolních cest močových. Pokud chceme zvýšit příjem tekutin u takových koček, je dobré alespoň část suchého krmiva (granulí) vyměnit za vlhké a zvážit typ předkládání vody (umístění napájecích misek – v blízkosti kočičích toalet, misek s krmením, typ misek – tvar, hloubka vody, použití fontánky), popř. použít i vodu ochucenou např. šťávou z tuňáka či jiné ryby (kočky jsou velmi specifičtí tvorové a některé z nich dokonce nemají rády chuť kohoutkové vody).

Voda je pro nás všechny nepostradatelná a pejsci ani kočičky nám neřeknou, zda mají žízeň, je tak na nás, abychom se o jejich zdraví starali i v tomto ohledu.

autor: MVDr. Kateřina Karásková, Ph.D.